Postoje a názory dnešní takzvané „elity“ jsou dětinské. Tato smutná pravda je maskovaná jediným rysem, který je odlišuje od malých dětí: verbální virtuozita. Avšak za pěknými slovy, krásnými frázemi, poutavými metaforami a afektovanými narážkami se skrývá pozoruhodná nezralost myšlení. Přesvědčí nás, že každý sociální a ekonomický problém má řešení, ale toto řešení je téměř vždy povrchní.
Na rozdíl od dětí dospělí chápou, že dobrý život začíná přijetím nezbytnosti kompromisů. Na rozdíl od toho, co jste možná slyšeli, prostě nemůžete „mít všechno“. Nemůžete mít více této věci, pokud nejste ochotni mít méně té jiné věci. A to, co platí pro vás jako jednotlivce, platí pro jakoukoli skupinu jednotlivců. Nemůžeme přimět vládu, aby uměle zvyšovala náklady na výrobu a používání fosilních paliv, pokud nejsme ochotni zaplatit vyšší ceny na pumpě, a tudíž nebudeme mít méně peněz na získání jiného zboží a služeb. Nemůžeme použít vytváření peněz ke zmírnění dopadů koronaviru, aniž bychom snášeli větší utrpení při zítřejší inflaci.
Pokud se lépe podíváte na to, jak vlády a odborníci navrhují „vyřešit“ téměř jakýkoli problém, skutečný nebo imaginární, zjistíte, že navrhované „řešení“ je povrchní. Vychází z naivního předpokladu, že sociální realita za hranicí toho, co je bezprostředně pozorovatelné, buď neexistuje, nebo není ovlivněna pokusy o přeuspořádání povrchových jevů. Drží se názoru, že jedinou realitou, na které záleží, je realita, která je snadno viditelná a zdánlivě snadno manipulovatelná nátlakem. Kléřem navrhovaná „řešení“ proto zahrnují jednoduché přeuspořádání nebo pokus o přeuspořádání povrchových jevů.
Mají někteří lidé podstatně vyšší čisté jmění než jiní lidé? Ano. Dětinským „řešením“ tohoto falešného problému je velké zdanění bohatých a převod výnosů na méně bohaté.
Dostávají někteří pracovníci příliš nízké mzdy na to, aby uživili rodinu? Ano. Zjednodušené „řešení“ na tento falešný problém, protože většina pracovníků vydělávajících nízké mzdy nejsou hlavami domácností, spočívá v tom, že vláda zakáže vyplácení mezd pod určitým stanoveným minimem.
Utrpí někteří lidé značné škody na majetku nebo dokonce ztráty na životech v důsledku záplav nebo jiných dopadů nepříznivého počasí? Ano. Jednoduché „řešení“ na tento skutečný problém se zaměřuje na změnu klimatu snížením emisí, čemuž dnes (trochu příliš zjednodušeně) věříme, že výrazně určuje vývoj počasí.
Zvyšují se ceny mnoha „nezbytných“ zboží a služeb výrazně bezprostředně po přírodních katastrofách? Ano. Kontraproduktivním „řešením“ tohoto falešného problému, „kontraproduktivního“ a „falešného“, protože tyto vysoké ceny přesně odrážejí a signalizují základní ekonomickou realitu, je zákaz účtování a placení těchto vysokých cen.
Když se v důsledku nadměrného růstu peněžní zásoby hromadí inflační tlaky, jsou tyto tlaky ventilovány ve formě rostoucích cen? Ano, a klérově infantilním „řešením“ velmi reálného problému inflace je svalovat vinu na chamtivost a zároveň zvyšovat daně ze zisku.
